Jak to vlastně funguje

Počátky mantrailingu spadají do dvanáctého století v Anglii a velkého rozmachu tato metoda pachové práce doznala v Americe, kdy od sedmnáctého století byla využívána k pátrání po uprchlých trestancích a otrocích, a až do konce dvacátého století byla úzce spjata pouze s plemenem bloodhound. Spojení mantrailingu a bloodhoundů bylo jak v Anglii, tak i v Americe zakotveno v zákonech a výsledky práce bloodhoundů byly součástí důkazního řízení i v soudnictví. Teprve ve druhé polovině dvacátého století se různými metodami společně označovanými jako mantrailing, začali cvičit i psi ostatních plemen.

Metoda preferuje samostatnou práci psa na pachové stopě, přičemž je to jediná metoda, kde pravidla a podmínky práce psa při sledování pachové stopy neurčuje člověk a kdy základem je pouze rozvoj přirozených vlastností, schopností a pudů psa k lovu. Lze charakterizovat jako metodu ztotožnění pachového předmětu s osobou bez ohledu na prostředí.

Co je to individuální pachová stopa, kterou může pes identifikovat a sledovat? S největší pravděpodobností jsou to převážně mikročástice, které produkuje každý živý organismus, které kontinuálně z daného organismu odpadávají, zachycují se v prostoru a v rámci koloběhu prvků v přírodě se postupně rozkládají. V nějakém čase a po nějakou dobu, jsou psi a i jiná zvířata schopna tyto pachové částice hledat, analyzovat a sledovat.

Individuální pach je jedinou součástí pachového spektra, která je stálá, neměnná a kterou nelze pozměnit anebo modifikovat vnějšími vlivy, jako je výživa, životní prostředí, kouření, nebo hygiena. Na stejném základě je zpracována a schválena i metoda pachové identifikace, která se úspěšně využívá v kriminalistické praxi. Na čem tedy závisí doba, po kterou jsou lze individuální pachovou stopu sledovat?

Teoreticky lze uvést, že pachová stopa existuje tak dlouho, dokud se pachové částice v prostoru vyskytují. Protože se působením vnějšího prostředí množství pachových částic snižuje, je schopnost vyhledávat tyto pachové částice rozhodujícím faktorem pro stanovení trvanlivosti konkrétní pachové stopy. Množství proměnných parametrů tak ovlivní časový limit, kdy je v daný okamžik, dané zvíře v daných podmínkách schopné ještě tuto konkrétní pachovou stopu nacházet a sledovat.

Individuální pach konkrétního člověka tedy vzniká rozkladem odumřelých buněk lidského těla a následné tvorby plynů. Každý člověk má tento pach stejně jedinečný, jako otisk prstu nebo kombinaci DNA v jádrech buněk. Tento individuální pach nelze změnit, nebo překrýt ani výživou, ani změnou vnějšího prostředí. 

Pro praktické využití takto cvičených psů při pátrání po pohřešovaných, ztracených a hledaných osobách je nutné splnit tři základní podmínky:

Pachový předmět (PP) je jakýkoliv materiál, nebo věc, na které, nebo ve které, se zachytily pachové částice hledané osoby. Vlastnosti daného materiálu pak určují, jaké množství pachových částic se na něm zachytí a kolik z nich je pes schopen identifikovat.

Za vhodné pachové předměty je možné označit prakticky jakékoliv součásti oděvů, které hledaná osoba měla na sobě, nebo textilní materiály, které používala, například ložní prádlo. Je možné použít například i sponky do vlasů, kartáček na zuby, šperky, klíče, brýle, plastikové karty, tedy předměty osobní potřeby, nebo předměty, které osoba používala, nebo na ně sahala.

Není vhodné používat předměty, na kterých ulpívá obrovské množství i jiných pachů, například dlouho nošené ponožky. Pro psa je složitější, pokud přijme takto velké množství různých pachových částic pak začít vyhledávat velmi malé koncentrace pachu, který se pak v prostoru nachází.

V případě, že jsou věci a předměty rozměrné, je možné z nich přenést pach osoby na látky, které označujeme jako nosiče pachů. V policejní praxi je využíván a schválen přírodní materiál pod označením Aratex. V současné době jsou předmětem výzkumu a testování i další látky na bázi nanovláken, které mají velkou absorpční schopnost a dokáží udržet po dlouhou dobu dostatečné množství pachových částic.