Výcvik

Úvod

Pohřešování a hledání osob náleží k všedním dnům policie. Ročně se jenom v České republice pohřešuje přibližně 6000 lidí, z nichž sice většinu tvoří útěky z dětských a diagnostických ústavů a větší část pohřešovaných lidí je nalezena a nebo se vrátí sami zpět, ale je ještě mnoho případů, kde je nutné pro nalezení ztracené, nebo pohřešované osoby využít všech dostupných prostředků. Při běžných metodách pátrání se při těchto událostech zpravidla používají i psi. Ti spolehlivě používají svůj skvělý čich a svou schopnost jistého pohybu i v těžkém terénu. Doposud se používají většinou psi, stopaři, kteří jsou vycvičeni na prohledávat ploch, resp . psi vhodní pro vyhledávání v horském terénu a „služební“ stopaři. Zatím co stopařský pes v současném pojetí (angl. termín tracking) musí přesně sledovat stopu a vyhledávat i předměty na stopě, většinou se orientuje podle konkrétních pachových stop, které se nalézají přesně v místě, kudy se pohřešovaná osoba pohybovala a sleduje tak, např. i narušenou půdu, zůstává co nejblíže stopě, pátrá pes pro plošné vyhledávání s vysokým nosem po lidech, při čemž hlásí každou živou osobu, která se v prohledávané oblasti vyskytuje. Problematický je ale tento způsob vyhledávání, pokud se musí pracovat na silně frekventovaném (kontaminovaném) a nebo ve městském terénu. Od určité doby byl v Evropě zaznamenám zvýšený zájem o využití prastaré metody a použití starodávné rasy, která byla cíleně mnoho století chována pro své vynikající stopařské schopnosti a je velmi vhodná pro výcvik touto metodou. Tuto práci na lidské stopě nazýváme Mantrailing a pro výcvik se využívá plemeno Bloodhound. Tento způsob stopařské práce byl s bloodhoundy úspěšně vykonáván po několik století, ale v Evropě, se na rozdíl od USA, dostala v posledních několika stoletích do zapomnění. Velký rozmach této metody v Evropě nastal až v sedmdesátých letech minulého století. Do výcviku mantrailingu jsou v současné době zařazovány prakticky všechna plemena služebních a loveckých psů.

Co je vlastně Mantrailing?

Koncepce Mantrailingu tak, jak je dnes používána, pochází z Ameriky kde se stala jedinečnou, specializovanou a úspěšnou vyhledávací prací se psem. Bohužel po jejím znovuobjevení v Evropě nabyla tato koncepce, především v Německu módního trendu a pojmy jsou zčásti špatně používány a stále znovu v souvislosti s koncepcí trackingu (klasického pojetí stopařské práce) zaměňovány. V USA jsou tyto pojmy a související pracovní postupy jasně definovány. Principielně jsou známy 3 typy vyhledávacích prací podle způsobu práce se psem:

1. Tracking – klasické sportovní a záchranné stopování podle metodiky IPO
2. Air Scenting – vyhledávání osob jehož základem je práce vysokým nosem, práce s individuálním pachem hledané osoby
3. Mantrailing - práce na lidské stopě využívající individuální pach hledané osoby

Tracking je stopařská práce psa s nízkým nosem, kde pes pracuje co nejblíže trasy skutečného pohybu hledané osoby (odpovídá klasické sportovní práci na stopě). Tracking je podle AKC, americké kynologické společnosti, považován za druh sportu, a jsou pro něj využívána prakticky všechna plemena psů. Air Scenting je práce založená na pachu z ovzduší (větru), která odpovídá sice prohledávání ploch, nebo vyhledávání v horském terénu, ale je založena na vyhledávání individuálního pachu hledané osoby. . Mantrailing je volné vyhledání ztracené osoby podle jejího individuálního pachu. Jde o to, aby se Tracking a Man-trailing braly jako dva různé pojmy, které nelze zásadně zaměňovat. U Mantrailingu sleduje pes individuální pachovou stopu zcela určitého člověka. Při tom je na jeho vůli, jak tuto pachovou stopu sleduje. Může se při tom držet poblíž stopy, nebo dokonce i přímo na stopě, anebo pracovat několik set metrů od ní, podle povětrnostní situace, terénu a individuálních předností daného psa. Je schopen sledovat tuto stopu v každém terénu, ve městě a to i ještě za několik dnů, v extrémních případech dokonce i týdnů (toto platí většinou pro plemeno bloodhound). Protože sleduje konkrétní individuální pach, může rozeznávat tímto způsobem (Scent discrimination) u každé osoby jeho specifický individuální pach a většinou nemá žádné problémy, takto pracovat i na silně kontaminované půdě.

Proč Bloodhound?

Dříve než dojdeme k teorii pachů, rád bych uvedl, co na bloodhoundy říkají specialisté na mantrailing. V zásadě může být pro tuto práci vycvičeno každé psí plemeno a většina psů vycvičených touto metodou pak vykazuje lepší výkony při hledání osob, než u „klasického" stopařského výcviku. Podle stavu stopy se ale ztrácí preciznost a důsledná indikace stopařské práce. Hranice výkonu, které rasy mohou dosáhnout, jsou ale velmi rozdílné. Podle výpovědi amerického trenéra policejních psů a dlouholetého vedoucího základny policejních psů v Connecticutu Dave Bargera, který od roku 1981 cvičí pro stopařské využití jak ovčáky, tak i bloodhoundy, leží hranice ovčáka průměrně přibližně kolem osmi hodin stáří stopy, při slabé kontaminaci okolního prostředí a za středních teplot. Přesahuje-li čas, zamoření či povětrnostní podmínky tyto hodnoty, dostane se většina ovčáků do problémů. V těchto situacích jsou vhodnější pro tuto práci bloodhoundi. Je jasné, že ve výjimečných případech mohou také psi jiných plemen pracovat na stopě staré 24 hodin i starší, což jsou ale většinou čisté výjimky. Každý průměrně nadaný bloodhound může pracovat i v těžkých podmínkách na stopě 24 hodin staré a starší. Na častou otázku proč Conneticut State Police Bloodhounds používá především toto plemeno, odpovídá Dave Barger (i přesto že jeho osobním rodinným psem je německý ovčák a je velkým milovníkem této rasy): "Když máte možnost, jezdit dlouhé trasy pohodlně a jistě s limuzínou, tak si také nevyberete malé vozítko. Zkrátka: pro každou práci jsou nějací specialisté a tak proč promarnit čas trénováním psa průměrného výkonu, když s menšími počátečními náklady může být dosaženo daleko větších výkonů." Policie a složky záchranného systému mají nad čím přemýšlel a mohou se do budoucna podobně rozhodnout. Kvůli pochopení, proč se právě bloodhound tak dobře hodí pro tuto práci, měli by jste znát jeho dějiny. Bloodhoundi patří k velké skupině brakýřů, tedy loveckých psů kteří volně, často v smečce, hledali zvěř s vysokým nosem. Bloodhound je největší a nejstarší rasa brakýřů vůbec a jeho krev je možno nalézt u většiny plemen loveckých psů, u kterých čich a pachové schopnosti hrají rozhodující roli. Jeho původní název, který se ještě ve francouzské jazykové oblasti používá, je Chien de St. Hubert, Pes Svatého Huberta. Má původ v oblasti Arden, která dnes leží v Belgii. Proto je bloodhound oficiálně belgická rasa. Byl, jak známo, již v 7. století v této formě chován v opatství St.Hubert a používán pro lov. Jeho předností už tehdy byly jeho skvělé čichové schopnosti. Od samého počátku vzniku tohoto plemene, byla vybírána do chovu hlavně zvířata, která vedla a vychovávala smečku. Odtud se odvozuje jeho extrémní samostatnost, ale i jeho záliba, žít jak v mírumilovné smečce, tak také pracovat jako individuální lovec, což je povahový rys, kterým se výrazně odlišuje od jiných brakýřů. Jako královský dar byl každoročně jeden nebo několik párů těchto psů věnovány rodovým králům a šlechticům a tak přišli v 11. století spolu s Vilémem Dobyvatelem do Anglie. Tam byli psi vybírání a šlechtěni, obdobně jako plnokrevní koně a nazývali se blooded hound - plnokrevný lovecký pes, tedy zkráceně - Bloodhound. Tento výraz nemá nic společného s dalším možným překladem - "toužící po krvi" a nebo se zálibou vypracovávat barvu na stopě. Odtud se také někdy bloodhound označuje jako anglický honič. S kolonisty přišlo toto plemeno do USA a bylo tam opětovně využito pro vyhledání a pronásledování hledaných a pohřešovaných osob, převážně trestanců a otroků. Protože toto psí plemeno je ze zásady mírné a laskavé k lidem, bylo prováděné také kříženi s ostatními agresivními plemeny, aby dostali určitou ostrost. Protože bohužel se tito kříženci stali krvežíznivými a agresivními a získali tito kříženci velmi špatné pověsti zvláště nebezpečných psů. Proto bylo upuštěno od těchto pokusů. Čistý bloodhound je naopak podle svého plemenného standardu, mírumilovný, účelně použitelný a laskavý k lidem. Všechny tyto vlastnosti, význačné jak pro něho, tak pro tuto práci, nedělají z něho ale žádného domácího a rodinného psa, úplně nevhodného pro většinu prací, ale výkonného, pracovního psa který se hravě učí a vše nadšeně provádí. Toto ale platí prakticky pouze pro stopování. Na šňůře většinou nebývá moc klidný a automaticky jakmile jeho nos začne pracovat, na všechno zapomene. Může se stát, že se takto pes projeví i když víceméně člověk se psem nepracuje a jeho lovecký instinkt nepodporuje. Je to jiné, než u ostatních pracovních psích plemen, práci na stopě mu nebudete vštěpovat přes podřízenost, krmení a hru, ale u bloodhoundů existuje geneticky vyhraněný instinkt k vyhledávání stopy a jejímu sledování. Stopařské práce jsou pro bloodhoundy vrozenou přirozenou vášní, výcvik je sice velice náročný pro lidí, ale pro tyto psy je velmi lehký. Vyhledává stopu vždycky, jenom mu musíme ukázat, co chceme hledat. Celých 1400 let bylo chováno toto plemeno pro tyto své výjimečné čichové vlastnosti, schopnost samostatně pracovat a řešit problémy bez pomoci lidí. Pro velkou schopnost koncentrace a jeho nadstandardní vytrvalost. Tento pes je schopen koncentrovat se na svou práci nepřetržitě mnoho hodin, aniž by zapomněl koho, nebo co hledá. A velmi dobrý bloodhound je beze všeho schopen průběžně pracovat na stopě i 6 až 7 hodin, aniž by se opravdu unavit. Jeho psychika a stavba těla ho předurčuje k tomu, být maratónským běžcem a umožní mu podávat i takové vynikající výkony.

Individuální pach

Individuální pach konkrétního člověka vzniká na základě bakteriálního rozkladu odumřelých buněk lidského těla a následné tvorby plynů. Každý člověk má tento pach stejně jedinečný, jako otisk prstu nebo kombinaci DNA v jádrech buněk. Tento pach nelze změnit, nebo překrýt ani výživou, ani změnou vnějšího prostředí. Individuální pach nemůže být zaměněn s pachem těla dané osoby. Pach těla je výsledkem tělesné hygieny, nečistot, stravy, nebo silné tělesné aktivity. Pach těla může být smytý nebo překrytý, zatím co u individuálního pachu toto není nikdy možné. Lidské tělo je tvořeno značným počtem buněk. Tyto buňky nepřetržitě odumírají a jsou nahrazovány buňkami novými. Šetřením a výzkumem bylo zjištěno, že za minutu odpadne z těla přibližně až 40 000 buněk, jak individuálně, tak i ve formě shluků buněk Tyto odumřelé buňky (anglicky Rafts) jsou bakteriemi rozkládány a uvolňují plyn se specifickými vlastnostmi, které pes dokáže rozlišit. To je základem toho, co obecně nazýváme individuálním pachem. K tomu rozdíly v životním prostředí jako je kultura, strava, osobní hygiena, prostředky péče o tělo, koření do potravin, atd., dělá komplexní pachovou stopu každé osoby rozdílnou a jedinečnou.

Jak zasahuje tento individuální pach do prostředí?

Vzduchová vrstva přímo u těla je ve srovnání s okolním prostředím teplejší a méně hustá. Protože teplý vzduch má tendence stoupat nahoru, vzniká průvan, který začíná u nohou a stoupá nahoru, přibližně 45 cm nad hlavu, kde se začne ochlazovat. Tento pohyb vzduchu dosahuje rychlosti až 35 metrů za minutu. Při nízkých teplotách bude tento tah vzduchu vyšší. Pozoruhodné je, že tento pohyb vzduchu podél těla není zásadně ovlivněn pokrytím těla. Naopak, mnohdy tento efekt oděv dokonce umocní, zatímco teplý vzduch aktivně stoupá do výšky a do okolního prostředí. Odumřelé buňky, které jsou od těla odpuzeny, jsou tímto proudem vzduchu vynášeny nahoru. Tyto mikroskopické malé částice se skládají jak z jednotlivých buněk, tak i chuchvalců, shluků buněk. Jejich parametry odpovídají skoro parametrům plynu a chovají se v prostředí také podobně. Jsou vynášeny proudem vzduchu nahoru a "prší" dolů, jakmile se vzduch ochladí. Kde tyto částice na půdu spadnou, závisí na celkové hmotnosti těchto převážně kožních částic, rychlosti pohybu osoby, větru a proudění vzduchu v prostředí. Všechny tyto faktory mají vliv na pachovou stopu. Od doby, kdy tyto částice od těla odpadnou a začínají cestovat v proudu vzduchu, jsou rozkládány bakteriemi, které produkují plyny. Znamená to, že všechny odumřelé částice vytváří spolu s bakteriemi, mrak plynu, který obklopuje každého člověka. Bakterie usazené na odumřelých částicích, ji používají pro svou výživu a produkují plyny nepřetržitě. Pokud se tyto částice ještě vznáší ve vzduchu tvoří plynový mrak, který nazýváme pachový tunel (airborne scent). Bakteriální rozklad je ovlivňován hlavně venkovní teplotou a vlhkostí vzduchu. Doba bakteriálního rozkladu je ovlivněna prostředím. Toto rozhoduje, jak dlouho budou tyto plynné substance k dispozici a z toho vyplývá i jak dlouho bude pachová stopa pro psa identifikovatelná.Například to znamená, že bakteriální rozklad za velmi slunečného dne je silně redukován ( pach je „vypálený“). Jak slunce zapadá a teplota klesá, zvyšuje se vlhkost a bakteriální rozklad je opět aktivován. Pachová stopa je pro psa opět lépe vnímatelná. Jsou ale ještě další faktory, které ovlivňují pachovou stopu a její použitelnost pro psa. Když odumřelé částice tělo opustí a bakterie začnou s procesem jejich rozkladu, mohou se okolní podmínky a poměry pozměnit, což spolurozhoduje, jak úspěšně pes může stopu sledovat. Toto je velmi účinně demonstrováno, když proud větru a víření vzduchu, částice těla ze stopy odvane a jen málo jich zůstane na místě tam, kde osoba skutečně běžela. Pes bude pak stopu sledovat daleko, několik mnoho metrů od skutečné stopy a to tam, kde křoví a porost odumřelé částice těla zastavilo. Hlavní faktory, které pachovou stopu ovlivňují jsou: Vítr - nese částice těla ze stopy po směru větru. Teplota - přímo ovlivňuje rychlost bakteriálního rozkladu. U extrémně vysokých teplot je bakteriální aktivita silně zabrzděna, nebo dokonce i zastavena. To zapříčiňuje, že pes má méně pachových molekul k dispozici. Nízké teploty mají tentýž efekt. Jakmile teplota opět stoupá, je proces rozkladu opět aktivován a pachová stopa je zesilována. Ideální teplota pro práci na pachové stopě leží někde uprostřed. To ale nejsou všechny omezující faktory, které ovlivňují množství molekul pachu. Pak by bloodhoundi mohli sledovat stopu jen tehdy, když panují tyto ideální podmínky. To však není pravda. Psi jsou schopni sledovat pachovou stopu i při velmi extrémních podmínkách a i po velmi dlouhé době. Déšť - mírný déšť může pachovou stopu zesílit, protože vlhkost podporuje bakteriální aktivitu. Protože složky pachové stopy jsou ve stavu olejnatém a plynném, jsou silným deštěm částice těla odnášeny z aktuální stopy. Dlouho trvající silné deště velmi naruší pachovou stopu a je obtížnější, ale ne nemožné, pro psa, stopu sledovat. Čas bakteriálního rozkladu začíná, jakmile částice těla od těla odpadnou. Když je stopa čerstvá, je pachová stopa sice výrazná, ale slabá a nestabilní, je ale postupně zesilována. Je známo, že bloodhoundi mohou úspěšně sledovat stopy staré 5, 10, 15, nebo i více dnů. Každý případ je odlišný a závisí na podmínkách prostředí. Terén - také terén má velký vliv jak a kde pes pracuje. Ve městě panují jiné poměry, než na volné zemi, na rovině zcela jiné než na horách. Pachové částice se pohybují na základě termiky u paty svahu, nebo při ochlazení opět nahoře, voda drží a váže na sebe pachy, pachy sedí v příkopech a potocích. Všechny faktory, které mají vliv na způsob práce, které poznáme, musíme správně interpretovat, chceme-li mít v této práci úspěch. Takto vysvětlenou teorií pachu – nyní můžeme usuzovat, jak asi může pes rozeznávat jednotlivé osoby, nebo sledovat individuální pachovou stopu. Jak ale vysvětlíme psovi, aby hledal konkrétní určitou osobu? Používáme k tomu pachový předmět, což je prakticky pátrací, identifikační fotografie pro psa. Co ale je pachový předmět, případně, co může být použito jako pachový předmět? Je to vcelku snadné, použito může být prakticky všechno, co s hledanou osobou přišlo do kontaktu. Nejlépe, když se jedná o pachový předmět, který hledané osobě přímo patří a je pokud možno pórovitý. Je vhodná např. část používaného oděvu, optimálně nošená v horní části těla, nebo prostěradlo, na kterém spal, přímo brané z postele, pyžamo. Co může být ještě použito? Prakticky všechno! Zubní kartáček, umělý chrup, nedopalek cigarety, klíče od auta, šperky, prstýnky, sponky do vlasů, použitý i papírový kapesník, vlasy, tělní tekutiny, žvýkací tabák, stěr z volantu, šaty oběti znásilnění (z nichž se nejprve eliminuje pach oběti) nebo jiné věcí se kterými hledané osoby přišli do kontaktu. Jen pro příklad: klika, nadokenní římsa, registrační pokladna, osobní předměty oběti, které byli dotčeny. V tréninku pak musí být všechny tyto předměty průběžně používány. Potom je možno úspěšně prokazovat také před soudem, že takový předmět osoba používá a pes podle ní umí pracovat.

Závěrečná poznámka

Bloodhound se celosvětově, již po mnoho století, úspěšně používán jako plemeno, které má vynikající vlastnosti pro pátrání po pohřešovaných a hledaných osobách. Důkazů, že tuto práci může a chce dělat snad již není potřeba. Ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Francii slouží u Policie ve službě mnoho bloodhoundů a další jsou ve výcviku. Výcvik těchto psů a psovodů je ve většině případů prováděn podle metodiky, kterou přes třiceti lety v Evropě zavedla NBAS (National Bloodhound Association of Switzerland). Bloodhoundi nejsou využíváni jen u policie, ale jsou i ve výcviku záchranných organizací. Poptávka po vyškolení bloodhoundů a i ostatních plemen, převážně loveckých, je stoupající a stále více profesionálních i dobrovolných psovodů se zabývá intenzivním výcvikem mantrailingu. Výcvik je velmi náročný a trvá prakticky celý život psa. Ke konstantnímu výkonu na vysoké úrovni, se vypracuje tým (pes a psovod) většinou pod vedením zkušeného instruktora nejdříve za dva až tři roky. Teprve tehdy, když plně vyzraje a má potřebnou zkušenost. Určitě, může i dříve, ve velmi mladém věku, tým dosáhnout určitých úspěchů, výkony jsou ale většinou velmi kolísavé. Dobrý, zdravý a vyspělý bloodhound, seriózně vycvičený, může vykonávat tyto úkoly až do vysokého stáří, je pak ale většinou trochu pomalejší. Nedostatečný a rychlou metodou nesystematických oprav prováděný výcvik je nebezpečný a může také v konečném důsledku při ostrém nasazení znamenat ztrátu lidského života. Seriózní, dlouhodobé a kvalifikované vzdělání všech osob, kterých se to týká a seriozní výcvik psů, je nutný. Pracujte jen s psovody a instruktory, kteří vám mohou nabídnout tyto podmínky. Možnosti výcviku jsou a naše IBHA bude nabízet co možná nejlepší podmínky pro přípravu týmů k praktickému s¨nasazení. Všimněte si, že všechny tyto věci, které se budete učit znát, které jsou tak okouzlující, tak napínavé, Vám dají jiný náhled na způsob výcviku a práce se stopařskými psy, jaký byste jinak stěží dostali. Seznam použité literatury: Scent and the Scenting Dog - William G. Syrotuck Handout Polizeibloodhound Seminar Basel, Aug. 2000 - Jack Shuler, Terry Davis, Dave Barger, Dan Senger The New Complete Bloodhound - Lena Reeds a Catherine Brey NBAS - Mantrailing